Společnost Regiojet se nejspíše snaží konkurovat Leo Expresu a nasadila novou autobusovou linku Užhorod -> Košice, která navazuje na jejich vlak do Prahy. S Regiojetem jezdívám ráda, proto jsem se ji 21. května 2018 rozhodla otestovat.

Cena jízdenky byla „studentovská“, pouhých Kč 120,-.Autobus jede každý den v 16:25 Kyjevského času. Aby se na tu hezkou cenu dostali, musí nejspíš šetřit a proto neodjíždějí z autobusového , nýbrž z vlakového nádraží. To mě trochu zarazilo, jelikož to znamená, že může zastavit prakticky kdekoliv.

Na nádraží mě Petr raději odvezl s předstihem. Když se blížil čas odjezdu a autobus nikde, začala jsem mírně panikařit, že stojíme špatně. Za nedlouho se ale autobus objevil a zastavil u zastávky, kde obyčejně stojí místní maršutky, jak jsme předpokládali. Nečekejte ale „žlutý“ standart. Tuto linku obsluhuje Slovenská společnost Saytour, takže se jednalo o starší bílý autobus se žlutou nálepkou „Regiojet“ na boku.

Jelikož přijel se zpožděním, všichni jsme rychle naházeli batohy a kufry do zavazadlového prostoru a našli si volná místa. Pár lidí včetně mě se snažilo stevardovi vnutit lístek, ale ten si nás jen spočítal a nic vidět nechtěl. Odjezd se ale ještě dalších zhruba patnáct minut nekonal. Loučení proto bylo trochu zdlouhavé: „ Jede se? Nejede se? Můžu ještě ven?“ Později jsem z rozhovoru stevarda s řidičem pochopila, že se čekalo na další dva pasažéry. Ti se nakonec na nádraží nedostavili, ale jednoho opozdilce jsme poté ještě nabrali těsně před hranicí.

Bylo pondělí odpoledne, na hranicích téměř žádný provoz a celníci se nejspíš nudili a přemýšleli, jak nám průjezd zpestřit. Proto jsme hned na první kontrole, kde obyčejně jen řidič nahlásí počet pasažérů, museli všichni vytáhnout pas a mávat s ním pro pobavení slečny z celní kontroly nad hlavou. No proč ne.

Během pasové a celní kontroly na Ukrajinské straně nám bylo stevardem nabídnuto typické: „Káva, kapučíno, čaj?“. Zvolila jsem kávu a musím říct, že byla lepší než ta běžná z automatu, která se v autobusech Studen Agency nabízí. Následovala kuřácká pauza, jelikož na Ukrajinské straně hranic se na rozdíl od té Slovenské může kouřit. Kontrola proběhla celkem rychle a posunuli jsme na stranu Slovenskou. Ještě jsme si ale udělali malou pauzu v prostoru nikoho, protože se pár lidí chtělo jít podívat do místního Duty Free obchodu. To mě celkem překvapilo, jelikož jsem toto ještě při cestě autobusem nezažila. Šli ale cíleně a brzy jsme se tak přesunuli ke kontrole na Slovenské straně. Ta občas bývá zdlouhavá a nepříjemná, ale tentokrát proběhla bez větších komplikací.

Poté už jsme se rozjeli směr Košice. Lidí bylo málo a každý jsme měli svou dvousedačku, cesta byla o to pohodlnější. Navíc na trase již není žádná zastávka, takže žádné další zdržení. Klimatizace byla nastavena příjemně, že jsme nemrzli ani z nás nelil pot. Cestou jsme stihli dohnat původní zdržení a do Košic jsme přijeli s pětiminutovým předstihem. Stevard s řidičem byli celou cestu velice příjemní a na konečné mě i nechali pro účely této recenze udělat jejich fotku.

Celkové shrnutí:

• + milá obsluha, snažili se zkontaktovat a čekat na opozdilce
• + chutná káva zdarma pro zkrácení čekání na hraniční kontrole
• + WC v autobusu (na hranicích na záchod jít opravdu nechcete)