Archiv štítku: víno

Seredné

Přesně na půl cesty mezi 2 největšími městy Zakarpatí Mukačevem a Užhorodem, v centru nížiny pod vulkanickým karpatským hřbetem na říčce Viola leží seliště, jehož název je odvozen právě od této geografické skutečnosti – Seredné.

Seredné je zajímavé především zříceninou nejvýhodněji položeného templářského hradu a starými rozsáhlými vinnými sklepy. Oblast Seredné je známou historickou vinařskou oblastí, za což vděčí výjimečným klimatickým podmínkám.

Administrativně patří Seredné k Užhorodskému rajónu. Ukrajinský, stejně jako český název je Seredně (Середнє). Já používám raději název slovenský Seredné.

V Seredném je řeckokatolický chrám (největší), pravoslavná cerkov a vedle ní římskokatolický kostel, klášter františkánů a Kongregace sester Ježíše.

Známá chutnými výrobky je zdejší pekárna. Zaujmout může budova mlýna. Doporučuji občerstvení v restauraci u cesty do centra s výstavkou starých užitných předmětů.

Seredné historie

Archeologické vykopávky zde dokládají lidské osídlení v dobách neolitu (mladší doba kamenná, 4 tisíce let před Kristem) a doby bronzové (2 tisíce let před Kristem). První písemná zmínka o obci je z z XIV. století. Hrad templářů zde byl ale zbudován již v XII. století.

V roce 1312 po zničení templářského řádu, hrad získali na krátkou dobu mniši řádu Svatého Pavla. Poté hrad patřil různým uherským šlechtickým rodům.

První písemná zmínka o vinařství je z roku 1417. Prosperitě vesnice krom úrodných vinic nejspíš dopomohlo i umístění na obchodní stezce Lvov – Užhorod.

V XIV. století se Serednému dostalo městských práv. Seredné patřilo Drugetům, později rodu
Pálóczi. Po bitvě nad Moháčem hrad i vesnici získává rodina Dobo, která zesílila opevnění hradu a rozvinula vinařství. V XVII. a XVIII. století se měnili vlastníci. V době povstání Ference II. Rákóczi byl Seredňanský hrad téměř zničen habsburskými vojsky (někdy mezi roky 1703 – 1711). Po potlačení povstání došlo k vysídlení Seredného a tak v roce 1720 zde byly pouhé 2 místní rodiny, 19 rodin vysídlenců a 11 šlechtických rodin (*ověřit zdroj wiki). Návrat k životu byl postupný. V roce 1891 zde žilo 1861 lidí. Byl zbudován klášter. Ruiny hradu však již nemohly být použity jako obrany schopná pevnost a tak se Seredné už nikdy nestalo městem s dřívějším významem. V XIX. století byl Serednému udělen status „trhového městečka“, Seredné získalo pečeť a erb (anděl s červenou korouhví).

V době I. republiky v byla Seredném umístěna od doby svého vzniku 15.prosince 1920 do června 1921 Vozatajská rota 12, která byla poté přesídlena do Košic.

Podle sčítání lidu v roce 1930 v obci žilo 2 279 obyvatel (z toho 390 osob národnosti československé, 169 osob národnosti maďarské, 11 osob národnosti německé, 37 osob národnosti cikánské, 1 053 osob národnosti ruské a 560 osob národnosti židovské).

 

Vinařství, vinné sklepy

Seradňanské vína se prodávaly v Evropě, byly oblíbenými na dvoře ruských carů. Vinohradnictví zde stejně jako v jiných částech Zakarpatí negativně ovlivnil Gorbačovův „suchý zákon“ z roku 1985, který vedl k zničení velkého množství vinohradů. V současné době je nejznámější zdejší značkou

(pře)sladká Trojanda (růže) Zakarpatí (Троянда Закарпаття).

Seredňanský vinný závod Leanka má ve správě velkou část zdejších unikátních vinných sklepů. Sklepy kopali v kamenném podloží zajatí Tataři (doplnit rok a okolnosti). Délka vinných sklepů se odhaduje na 4 km, ne všechny úseky jsou prozkoumány, část Seredňanských vinných sklepů je v držení drobných vinařů. Do sklepů vinařského závodu se pořádají prohlídky a individuálně si lze dohodnout i prohlídku soukromých sklepů. Já jsem několik sklepů v Seredném při nákupech vína pro domácí potřebu prošel a můžu říct, že to stojí za tu námahu hledat po vesnici jejich vlastníky. Některé sklepy jsou malé, ale některé překvapí svou velikostí (majitelé tvrdí, že jsou propojené a že jde o mnoha kilometrový labyrint). Ve sklepích lze kromě vynikajícího (i hnusného) vína najít také staré vybavení, potěší staré slovenské nápisy.

V hlavních sklepích vinného závodu jsem ještě nebyl, mám to ale v plánu a pak doplním informace i fotografie. Stejně tak bych zde chtěl přidat více informací o Seredňanských vínech a vinohradnictví.

Templářský hrad

Nejvýznamnějším místem Seredného je pozůstatek starého temlářského hradu, respektive Donjon (Donžon), který z něho zůstal. Zřícenina má rozměry 18,6 х 16,5 metru a dosahuje výšky 20 metrů.

Seredňanský hrad je výjimečný také tím, že jako jediný z zakarpatských hradů nestojí na kopci, ale na rovině. Existují pověsti, že hrad byl spojen s hradem užhorodským podzemní chodbou. Více pravděpodobnější je pověst o tom, že právě zde ukryli bohatí Templáři své poklady poté, co byl jejich řád za nechvalně známých skutečností v roce 1312 násilně zrušen.

Zřícenina je pěkně vidět z cesty Užhorod – Mukačevo. Při sjezdu z kopce nad Užhorodem se stačí za výrazným hřbitovním návrším koukat na levou stranu a hrad nepřehlédnete. Dostat se k samotné zřícenině není už tak jednoduché. Vesnice Seredné se rozkládá na pravé straně čtyřproudé cesty. Prvně musíte z této čtyřproudovky sjet u autobusové zastávky (která je jakoby za vesnicí) do Seredného. Pak jedete přes centrum k výrazné budově mlýna a u ní zahnete doleva na nijak neoznačenou rozbitou vesnickou silničku a po ní dojedete téměř až k zřícenině, kterou uvidíte napravo. Na místě se pasou kozy, jsou zde zbytky ohnišť, vypadá to tady divoce, a nic vás neupozorní na to, že stojíte před jednou z nejvýznamnějších památek celého Zakarpatí.

O hradu se později rozepíši podrobněji a nejspíš mu věnuji samostatnou stránku.

Koordináty: 48.539722° N, 22.504167° E ; Užhorodský rajón, Nadmořská výška: 129 m; Počet obyvatel: 3 500.

PSČ: 89452 ; telefonní předvolba: +380 3122 ; ukr: Середнє (Seredně), další varianty názvu: Среднее / Sredněě [Rusky], Szerednye [Maďarsky].

Berehovo (Beregovo, Beregsáz)

Berehove (Berehovo) je město vína a termálních lázní, je sídlem Berehovského okresu.

Městem protéká malá říčka Virka (Verke, Virke). Pole a svahy okolních kopců jsou osázeny vinohrady.

Žije zde cca 26500 obyvatel převážně maďarské národnosti. Berehovo (Beregszász) je přirozeným kulturním centrem Maďarů na Ukrajině.

Berehovo je na železniční trati Užhorod – Čop – Chust – Solotvino. Dobré autobusové spojejí je do Mukačeva a Užhorodu, či Vihohradova. Hlavní zastávka autobusů je v centru na Rákociho náměstí naproti poště. Autobusové nádraží je na kraji města a je méně využíváno. Některé autobusy Užhorod – Rachiv jezdí i přez Berehovo. Z Berehova vychází trať úzkokolejky směrem na Iršavu, která je však nyní mimo provoz.

Termálnímu koupališti vděčí Berehovo za množství ubytovacích kapacit. Na inzeráty nabízející krátkodobý pronájem bytu lze narazit kdekoliv. Já bydlel v krásném 3 pokojovém bytě, který nám pronajali za 100 hriven. O termálních koupalištích připravuji samostatnou stránku.

Atraktivní části města

Pěší zóna s náměstím, budova bývalého císařského soudu a pozdějších kasáren, dnešní sídlo Zakarpatského maďarského institutu Františka II. Rákóczi, palác šlechtické rodiny Bethleni ze XVII. století, v kterém dnes sídlí etnografické a historické muzeum berehovského okresu, gotický římskokatolický kostel Povýšení svatého kříže, budova bývalých kasáren – dnešní restaurace Zlatý páv, reformátorský kostel. Za zmínku stojí geologická památka Kaolinová šachta (Kuchlja), známá od XV. století, dobýval se zde kaolín, zimují netopýři.

Ve městě je 45 pamětních desek (pamětní desky mají zakarpatští Maďaři ve velké oblibě).

Okrasou města jsou kvetoucí magnólie, sakury a kaštany. Na teritoriu nemocnice stojí 2 duby staré 500 let.

Okolí Berehova bylo největší vinařská oblast Československa, svůj vinařský význam neztratilo dodnes, navzdory Gorbačovově rušení vinic v době nechvalně známé sovětské prohibice. Kromě degustačních sálů je atraktivní možností, jak okoštovat místní vína i pravidelný zářijový festival BERECH FEST (+ festivaly v Mukačevu, Užhorodě atd.).

Zvláštní kapitolou je místní berehovské pivo – ZIP. Jde o chuťově specifické pivo, které ocení fajnšmekři. Naneštěstí v Berehově je k dostání málo kde. Při pátrání po pivovaru, kde se vaří jsem se zajímal i o to, kde jej mají na čepu. Jeden z hostinských, kterého jsem se na berehovské pivo ptal, mi odpověděl výstižnou otázkou – a vy by jste to pil? Takže nakonec jsem se spokojil s nákupem v obchůdku, do kterého mě ale musel dovézt taxikář, protože sám jsem obchod s pivem ZIP nenašel.

V Berehově je maďarský konzulát. Nedaleko Berehova se nachází známé centrum letních vodních radovánek jezero Dijda.

Historie

Berehovo bylo prokazatelně založeno v roce 1063.

V minulosti mělo několik názvů. Berehovo bylo odjakživa převážně maďarské. Žili nebo žijí zde ale také Němci, Rumuni, Rusíni, Ukrajinci, Cigáni a v době ČSR také okolo 3000 Čechů a Slováků.

V době rozkvětu bylo nejživějším městem horních Uher, bylo městem královským. Vypálili jej Tataři, Turci a Poláci, bylo centrem protihabsburského povstání.

Narodilo se zde nebo působilo několik významných československých osobností. V novodobé historii zde byly významné vojenské posádky.

Více na samostatné stránce: historie Berehova

Obyvatelstvo

Přibližné demografické složení obyvatelstva (2011): 38.9% Ukrajinci a Rusíni (10.3 tisíce), 6.4% Rumuni (1.7 tisíce), 5.4% Rusové (1.5 tisíce). V Berehovu žijí také Cigáni, ale ti se ve výsledcích neobjevili. V době Československa v Berehově žilo okolo 3000 Čechů a Slováku a taky hodně Židů.