Archiv rubriky: Články

Nová autobusová linka společnosti Regiojet, Mukačevo – Košice

Společnost Regiojet se nejspíše snaží konkurovat Leo Expresu a nasadila novou autobusovou linku Užhorod -> Košice, která navazuje na jejich vlak do Prahy. S Regiojetem jezdívám ráda, proto jsem se ji 21. května 2018 rozhodla otestovat.

Cena jízdenky byla „studentovská“, pouhých Kč 120,-.Autobus jede každý den v 16:25 Kyjevského času. Aby se na tu hezkou cenu dostali, musí nejspíš šetřit a proto neodjíždějí z autobusového , nýbrž z vlakového nádraží. To mě trochu zarazilo, jelikož to znamená, že může zastavit prakticky kdekoliv.

Na nádraží mě Petr raději odvezl s předstihem. Když se blížil čas odjezdu a autobus nikde, začala jsem mírně panikařit, že stojíme špatně. Za nedlouho se ale autobus objevil a zastavil u zastávky, kde obyčejně stojí místní maršutky, jak jsme předpokládali. Nečekejte ale „žlutý“ standart. Tuto linku obsluhuje Slovenská společnost Saytour, takže se jednalo o starší bílý autobus se žlutou nálepkou „Regiojet“ na boku.

Jelikož přijel se zpožděním, všichni jsme rychle naházeli batohy a kufry do zavazadlového prostoru a našli si volná místa. Pár lidí včetně mě se snažilo stevardovi vnutit lístek, ale ten si nás jen spočítal a nic vidět nechtěl. Odjezd se ale ještě dalších zhruba patnáct minut nekonal. Loučení proto bylo trochu zdlouhavé: „ Jede se? Nejede se? Můžu ještě ven?“ Později jsem z rozhovoru stevarda s řidičem pochopila, že se čekalo na další dva pasažéry. Ti se nakonec na nádraží nedostavili, ale jednoho opozdilce jsme poté ještě nabrali těsně před hranicí.

Bylo pondělí odpoledne, na hranicích téměř žádný provoz a celníci se nejspíš nudili a přemýšleli, jak nám průjezd zpestřit. Proto jsme hned na první kontrole, kde obyčejně jen řidič nahlásí počet pasažérů, museli všichni vytáhnout pas a mávat s ním pro pobavení slečny z celní kontroly nad hlavou. No proč ne.

Během pasové a celní kontroly na Ukrajinské straně nám bylo stevardem nabídnuto typické: „Káva, kapučíno, čaj?“. Zvolila jsem kávu a musím říct, že byla lepší než ta běžná z automatu, která se v autobusech Studen Agency nabízí. Následovala kuřácká pauza, jelikož na Ukrajinské straně hranic se na rozdíl od té Slovenské může kouřit. Kontrola proběhla celkem rychle a posunuli jsme na stranu Slovenskou. Ještě jsme si ale udělali malou pauzu v prostoru nikoho, protože se pár lidí chtělo jít podívat do místního Duty Free obchodu. To mě celkem překvapilo, jelikož jsem toto ještě při cestě autobusem nezažila. Šli ale cíleně a brzy jsme se tak přesunuli ke kontrole na Slovenské straně. Ta občas bývá zdlouhavá a nepříjemná, ale tentokrát proběhla bez větších komplikací.

Poté už jsme se rozjeli směr Košice. Lidí bylo málo a každý jsme měli svou dvousedačku, cesta byla o to pohodlnější. Navíc na trase již není žádná zastávka, takže žádné další zdržení. Klimatizace byla nastavena příjemně, že jsme nemrzli ani z nás nelil pot. Cestou jsme stihli dohnat původní zdržení a do Košic jsme přijeli s pětiminutovým předstihem. Stevard s řidičem byli celou cestu velice příjemní a na konečné mě i nechali pro účely této recenze udělat jejich fotku.

Celkové shrnutí:

  • + milá obsluha, snažili se zkontaktovat a čekat na opozdilce
  • + chutná káva zdarma pro zkrácení čekání na hraniční kontrole
  • + WC v autobusu (na hranicích na záchod jít opravdu nechcete)

Nepořádek, ekologie

Do Zakarpatí jsem se zamiloval při první návštěvě v roce 2006. Už tehdy jsem se rozhodl, že se tady budu vracet a že chci na webu vytvořit online průvodce pro turisty.

V roce 2008 jsem si zaregistroval doménu Zakarpati.cz a jednak z nedostatku času a zároveň z důvodu potřeby mít na webu shromážděny odkazy týkající se Ukrajiny jsem na ní umístil mini odkazový portál a průvodce odsunul na později.

Dnes, kdy píšu tento první text pro mnou od roku 2006 zamýšleného webu je 5. května 2009, čili 3 roky od prvního pobytu na Zakarpatí a já stále nezapomněl na 2 zásadní problémy s kterými jsem se zde setkal. Problematickou věcí číslo 1 pro mne bylo množství odpadků povalujících se na jinak nádherných místech. Jak velký problém to tehdy pro mě byl svědčí i to, že prvním článkem, který do svého průvodce nyní po 3 letech píši je tato stránka o ekologii.

Ano odpadky, PET lahve a jiné lahve, sáčky, umělohmotné obaly všeho druhu jsou bohužel součástí mnoha malebných zákoutí. Nikdo s tím nic nedělá a asi dělat ani nebude.

V létě v trávě a v zimě pod sněhem se lecos schová, ale nechtějte některá místa vidět na jaře, kdy roztaje sníh.

Majitel celkem turistům známé restaurace s ubytováním mi řekl:

Vím, že odpadky jsou nepřítelem turistického ruchu, rád bych za jejich odvoz platil, jenže není komu a proto je sypu do řeky. 2x za rok přijde velká voda a pak už je to starost Maďarů.

Nechci zmíněnému člověku dělat negativní reklamu a proto nenapíšu o který podnik se jedná. Přesto že to co řekl se může někomu zdát nechutné, tak se ho musím zastat, a říct, že onen restauratér je spíš bílou vránou. Problém si uvědomuje a kdyby mohl tak by jej řešil. Většina ostatních obyvatel Zakarpatí to vidí jinak. Za likvidaci odpadků by neplatili i kdyby museli.

Po čase, kdy oči krapet více otevřely jsem zjistil jednu docela zásadní věc. Ten nepořádek z umělé hmoty je v podstatě pouze kosmetická vada. Taková piha na nesprávném místě. Jde si na to zvyknout, lze to přehlížet a šílenci se tím mohou i kochat.

Všiml jsem si, že v řece pod výše zmíněnou restaurací, co veškerý provozní odpad posílá po vodě do Maďarska děti chytají raky. Tento na čistotu vody citlivé korýš je zde hojně přítomen a to i přesto, že je oblíbenou součástí jídelníčků zdejších klučinů.

Vzduch je zde až nebezpečně čistý, lidem se zde dýchá mnohem lépe než v ČR, ale po delším pobytu mohou mít citlivější lidé problém z návratem do českých a moravských měst, protože jejich plíce si odvykly od špinavého vzduchu.

Lov zvěře a ryb je kapitolou samou o sobě.