Archiv rubriky: Historické materiály

Zpráva o situaci v Podkarpatské Rusi 30.III.1921

Zpráva o situaci v Podkarpatské Rusi 30.III.1921

Průklepová kopie dopisu jednoho z nejvýznamnějších veřejných činitelů a badatelů na Podkarpatské Rusi Floriána Zapletala tehdejšímu ministrovi zahraničních věcí Československé republiky Eduardu Benešovi.

Nynější krisi v Podkarpatské Rusi, která vedla 16. března 1921 k rezignaci Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, vyvolalo několik otázek, jichž r y c h l é a r a d i k á l n í řešení považují Rusíni za nutný předpoklad další loyální spolupráce s Čs. republikou.

Rusíni Podkarpatské Rusí těžce nesou, že při sčítání lidu na východním Slovensku v únoru 1921 nejen nebylo respektováno jejich přání, aby v krajích S p í š e, Š a r y š e a Z e m p l í n a, obydlených Slováky a Rusíny, byli zastoupeni mezi sčítacími komisaři a revisory vedle Slováků také Rusíni, naopak bylo postupováno proti Rusínům se strany župana v Prešově a v Michalovcích a celého sčítacího aparátu (zejména župních sčítacích referentů) způsobem, který Rusíni považují za atentát na svoji životní existenci. Proto také neuznávají výsledků, k jakým dospěje sčítací akce. Rusíni Podkarpatské Rusi i východního Slovenska poukazují na to, že žurnalisticky vedl tento vyhlazovací boj proti nim zejména „Slovenský Východ“ v Košicích, vládní orgán, vydávaný tiskovým odborem presidia ministerské rady.

Násilí při sčítání lidu považují Rusíni za uměle vyvolané s h o r a, aby se dokázalo, že Rusíni na východním Slovensku vůbec n e j s o u, a že tedy otázka z á p a d n í h r a n i c e Podkarpatské Rusi je už tím odstraněna. Proto problém slovensko-rusínské hranice, jak o něm mluví zejména Ústavní listina Čs. republiky z 29. února 1920, stal se nyní v Podkarpatské Rusi tak a k u t n í.

Rusíni si dále stěžují, že jejich j a z y k je téměř úplně vymýcen ze škol a úřadů na východním Slovensku, že rodilí Rusíni sa tam nemohou uplatnit ani ve školách ani v úřadech, že Rusínům nejsou povolovány spolky, schůze, přednášky, zkrátka že Rusíni na východním Slovensku mají býti násilím v y h u b e n i a denacionalisováni.

Rusíni Podkarpatské Rusi nechápou dále, proč otázka jejich „nejširší autonomie, slučitelné s jednotností republiky Československé“, je už půl druhého roku v n a p r o s t é S T A G N A C I, proč není ustanovena aspoň G U B E R N I Á L N Í R A D A, projektována vládním nařízením v dubnu 1920, když se už stále odkládají v o l b y do autonomního Sněmu Podkarpatské Rusi, proč se nic neděje s v o l e b n í m ř á d e m do Sněmu Podkarpatské Rusi a s návrhem k o n s t i t u c e Podkarpatské Rusi, proč do autonomní „mistní správy“ je zasahováno z Prahy způsobem, který ukazuje spíš na snahu c e n t r a l i z o v a t, než budovat autonomii, zaručenou v smlouvě z 10. září 1919, a proč ú ř e d n í c i Podkarpatské Rusi nejsou „podle možnosti vybíráni z jejiho obyvatelstva“, proč títo jsou naopak někdy až ostentativně pomíjení a na jejich místa namnoze dosazováni rusínštiny naprosto neznalí Čechové malých mravních kvalit a nevalné odborné kvalifikace (v poslední době stal se mezi českými úředníky zejména v Užhorodě příliš častým zjev statisícových defraudací úředních peněz, notorického alkoholismu a surovostí se stranami v úřadech). Maďarská agitace využívá obratně t r a p n é S T A G N A C E, v které je už půl druhého roku otázka mezinárodní smlouvou zaručené A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi a znepokojuje širokou veřejnost lákavými sliby, že by nastal v této otázce o k a m ž i t ý a r a d i k á l n í obrat, kdyby se Podkarpatská Rus připojila k Maďarsku na základě autonomie, kterou jim Čechové sice slíbili, ale dosud nedali, považujíce Podkarpatskou Rus ne za autonomní jednotku svého státu, nýbrž za O K U P O V A N O U K O L O N I I, kam posílá jak vojenská tak civilní správa namnoze síly nekvalifikované a nějak diskreditované.

Palčivou otázkou Podkarpatské Rusi stal se v poslední době poměr některých českých úředníků k maďarské m i n o r i t ě Podkarpatské Rusi, kde nastalo v politickém životě jakési D V O J V L Á D Í. Na jedné straně stál guvernér Žatkovič a slovanské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi (Rusíni, Rusové, Ukrajinci, Čechové, Slováci), na druhé straně viceguvernér Ehrenfeld a zásobovací diktátor Podkarptské Rusi Dr. Frankenberger, kteří bez vědomí guvernéra Žatkoviče vyjednávali s maďarskou minoritou a činili ji různé sliby jménem vlády Podkarpatské Rusi.

Ve chvíli, kdy se uvažuje o možnosti či nemožnosti přijetí resignace Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi a zejména o p ř í č i n á c h, kreré túto resignaci vyvolaly, nutno si dobře uvědomiti p o m ě r s i l v Podkarpatské Rusi.

V nesmiřitelné oposici proti dosavadnímu guvernérovi a směrnicím jeho vysloveně slovanské politiky stojí V Š I C H N I M A Ď A Ř I Podkarpatské Rusi, kterých je v C E L É zemi i se ž i d y, kteří se přihlásily k Maďarům circa 15%. Z Maďarů jsou nejbojovnější křesťanští sociálové se svým programem, tíhnoucím otevřeně k Pešti, dále maďarští židé, početné slabí, ale také se silným odstředivým programem a potom maďaršti K O M U N I S T É, kteří chtěji odstranit guvernéra Žatkoviče teroristickým aktem, totiž atentátem.

Za Drem. Žatkovičem a jeho programem stojí všichní Rusíni (také Ukrajinci a Rusové) až na bezvýznamnou v Podkarpatské Rusi „Russkuju trudovuju partiju“, jejiž někteří předáci (Dr. Gagatko a red. Curkanovič) jsou v silném podezření, že jsou bolševickými agenty, placenými Hillersohnem.

Židé Podkarpatské Rusi, kteří jsou významným činitelem v zemi, sympatizují s osobou i programem Dra. Žatkoviče. Rovněž mezi českým úřednictvem,působicím v Podkarpatské Rusi, najde sa málo takových, kteří by měli vážnější námitky proti osobě a politice guvernéra Žatkoviče. České úředictvo je naopak až na malé vyjímky konsternováno možností odchodu Dra. Žatkoviče z Užhorodu.

Nebude-li R A D I K Á L N Ě A B R Z Y hnuto otázkou A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi, a bude-li přijata resignace Dra Žatkoviče na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, je vážná obava, že Rusíni se budou domáhat

R E V I S E zmlovy z 10. záři 1919 a že svoji věc budou hledět přednest ve Svazu národů na medzinárodním foru.

Poukazuji na úvodník „Slovenské Politiky“ z 30. III. 1921, který vystihuje správně vážnost krise v Podkarpatské Rusi.

V Praze 30. III. 1921.

Nynější krisi v Podkarpatské Rusi, která vedla 16. března 1921 k rezignaci Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, vyvolalo několik otázek, jichž r y c h l é a r a d i k á l n í řešení považují Rusíni za nutný předpoklad další loyální spolupráce s Čs. republikou.

Rusíni Podkarpatské Rusí těžce nesou, že při sčítání lidu na východním Slovensku v únoru 1921 nejen nebylo respektováno jejich přání, aby v krajích S p í š e, Š a r y š e   a   Z e m p l í n a, obydlených Slováky a Rusíny, byli zastoupeni mezi sčítacími komisaři a revisory vedle Slováků také Rusíni, naopak bylo postupováno proti Rusínům se strany župana v Prešově a v Michalovcích a celého sčítacího aparátu (zejména župních sčítacích referentů) způsobem, který Rusíni považují za atentát na svoji životní existenci. Proto také neuznávají výsledků, k jakým dospěje sčítací akce. Rusíni Podkarpatské Rusi i východního Slovenska poukazují na to, že žurnalisticky vedl tento vyhlazovací boj proti nim zejména Slovenský Východ v Košicích, vládní orgán, vydávaný tiskovým odborem presidia ministerské rady.

Násilí při sčítání lidu považují Rusíni za uměle vyvolané s h o r a, aby se dokázalo, že Rusíni na východním Slovensku vůbec n e j s o u, a že tedy otázka z á p a d n í h r a n i c e Podkarpatské Rusi je už tím odstraněna. Proto problém slovensko-rusínské hranice, jak o něm mluví zejména Ústavní listina Čs. republiky z 29. února 1920, stal se nyní v Podkarpatské Rusi tak a k u t n í.

Rusíni si dále stěžují, že jejich j a z y k je téměř úplně vymýcen ze škol a úřadů na východním Slovensku, že rodilí Rusíni sa tam nemohou

uplatnit ani ve školách ani v úřadech, že Rusínům nejsou povolovány spolky, schůze, přednášky, zkrátka že Rusíni na východním Slovensku mají býti násilím v y h u b e n i a denacionalisováni. Rusíni Podkarpatské Rusi nechápou dále, proč otázka jejich nejširší autonomie, slučitelné s jednotností republiky Československé, je už půl druhého roku v n a p r o s t é S T A G N A C I, proč není ustanovena aspoň G U B E R N I Á L N Í R A D A, projektována vládním nařízením v dubnu 1920, když se už stále odkládají v o l b y do autonomního Sněmu Podkarpatské Rusi, proč se nic neděje s v o l e b n í m ř á d e m do Sněmu Podkarpatské Rusi a s návrhem k o n s t i t u c e Podkarpatské Rusi, proč do autonomní mistní správy je zasahováno z Prahy způsobem, který ukazuje spíš na snahu c e n t r a l i z o v a t, než budovat autonomii, zaručenou v smlouvě z 10. září 1919, a proč ú ř e d n í c i Podkarpatské Rusi nejsou podle možnosti vybíráni z jejiho obyvatelstva, proč títo jsou naopak někdy až ostentativně pomíjení a na jejich místa namnoze dosazováni rusínštiny naprosto neznalí Čechové malých mravních kvalit a nevalné odborné kvalifikace (v poslední době stal se mezi českými úředníky zejména v Užhorodě příliš častým zjev statisícových defraudací úředních peněz, notorického alkoholismu a surovostí se stranami v úřadech). Maďarská agitace využívá obratně t r a p n é S T A G N A C E, v které je už půl druhého roku otázka mezinárodní smlouvou zaručené A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi a znepokojuje širokou veřejnost lákavými sliby, že by nastal v této otázce o k a m ž i t ý a r a d i k á l n í obrat, kdyby se Podkarpatská Rus připojila k Maďarsku na základě autonomie, kterou jim Čechové sice slíbili, ale dosud nedali, považujíce Podkarpatskou Rus ne za autonomní jednotku svého státu, nýbrž za O K U P O V A N O U K O L O N I I, kam posílá jak vojenská tak civilní správa namnoze síly nekvalifikované a nějak diskreditované.

Palčivou otázkou Podkarpatské Rusi stal se v poslední době poměr některých českých úředníků k maďarské m i n o r i t ě Podkarpatské Rusi

kde nastalo v politickém životě jakési D V O J V L Á D Í. Na jedné straně stál guvernér Žatkovič a slovanské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi (Rusíni, Rusové, Ukrajinci, Čechové, Slováci), na druhé straně viceguvernér Ehrenfeld a zásobovací diktátor Podkarptské Rusi Dr. Frankenberger, kteří bez vědomí guvernéra Žatkoviče vyjednávali s maďarskou minoritou a činili ji různé sliby jménem vlády Podkarpatské Rusi.

Ve chvíli, kdy se uvažuje o možnosti či nemožnosti přijetí resignace Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi a zejména o p ř í č i n á c h, kreré túto resignaci vyvolaly, nutno si dobře uvědomiti p o m ě r s i l v Podkarpatské Rusi.

V nesmiřitelné oposici proti dosavadnímu guvernérovi a směrnicím jeho vysloveně slovanské politiky stojí V Š I C H N I M A Ď A Ř I Podkarpatské Rusi, kterých je v C E L É zemi i se ž i d y, kteří se přihlásily k Maďarům circa 15%. Z Maďarů jsou nejbojovnější křesťanští sociálové se svým programem, tíhnoucím otevřeně k Pešti, dále maďarští židé, početné slabí, ale také se silným odstředivým programem a potom maďaršti K O M U N I S T É, kteří chtěji odstranit guvernéra Žatkoviče teroristickým aktem, totiž atentátem.

Za Drem. Žatkovičem a jeho programem stojí všichní Rusíni (také Ukrajinci a Rusové) až na bezvýznamnou v Podkarpatské Rusi Russkuju trudovuju partiju, jejiž někteří předáci (Dr. Gagatko a red. Curkanovič) jsou v silném podezření, že jsou bolševickými agenty, placenými Hillersohnem.

Židé Podkarpatské Rusi, kteří jsou významným činitelem v zemi, sympatizují s osobou i programem Dra. Žatkoviče. Rovněž mezi českým úřednictvem,působicím v Podkarpatské Rusi, najde sa málo takových, kteří by měli vážnější námitky proti osobě a politice guvernéra Žatkoviče. České úředictvo je naopak až na malé vyjímky konsternováno možností odchodu Dra. Žatkoviče z Užhorodu.

Nebude-li R A D I K Á L N Ě A B R Z Y hnuto otázkou A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi, a bude-li přijata resignace Dra Žatkoviče na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, je vážná obava, že Rusíni se budou domáhat R E V I S E zmlovy z 10. záři 1919 a že svoji věc budou hledět přednest ve Svazu národů na medzinárodním foru. Poukazuji na úvodník Slovenské Politiky z 30. III. 1921, který vystihuje správně vážnost krise v Podkarpatské Rusi.

Publikace pro zem Podkarpatská Rus – Úvodem

Publikace pro zem Podkarpatská Rus

Úvodem

V posledních časech stále více a více přetřásá se v zahraničních novinách zem Podkarpatská Rus a obyčejně je posuzována velmi jednostraně. Proto chci tímto dílem upozorniti veřejnost na zem Podkarpatskou Rus a přesvědčit ji o tom, že od doby vtělení do Československé republiky co všecko se investovalo a jak pokročila Podkarpatská Rus po stránce stavebno-kulturní a národohospodářské.

Články pro zajímavost a pravdivost provázejí orig. fotografie. Dosud neměli sme příležitost přesvědčit se o tom všem co se provedlo na Podkarpatské Rusi po stránce veřejných prací. Viděli sme co památkový ustav nělikráte uveřejnil, hlavně staré památky, kostely a stařičké lidské typy. Veřejnosti však dosud nebylo známé, že Československý stát na příklad jen z města Užhorodu vybudoval bezmála celkem nové, moderní velkoměsto. Milionové obnosy investoval i v městech Mukačevo, Berehovo, Sevluš, Chust atd. a to nejen do budov ale i provedl a provádí regulaci řek a stavby silnic. Vychovává moderní zemědělství, podporuje chov dobytka na Poloninách, ovocinářství, vinařství, pěstování tabáku atd. Toto všecko je fotografickými snímkami podepřené a dokumentované, že jakým nákladem stát napomáhá lidu. Nejvážnější hospodářskou otázkou v zemi Podkarpatské Rusi byly cesty, které byly v nemožném stavu. Dnes, když cizinec přejde autem přes Podkarpatskou Rus, je překvapený, a cítí se tak, jako by cestoval po cestách Kanadského státu.

Poznám od dětstva Podkarpatskou Rus, vždyť jsem tam vyrostl a studoval na obecné a později střední škole v Užhorodě. Poznám vrchovinský lid o kterém se zahraniční časopisy nejvíce zmiňují a mohu směle tvrdit, že tomu lidu předtím nikdy lepší nebylo. Zvláštních nároků tento lid nikdy neměl a ani dnes nemá, co týká se jejich práce, té se dle možnosti vždy vyhnuI. Poznal jen jednu účelnou práci a to letní žatva, podle nich řečeno „žněvo“. Jen dobu „žněva“ očekávali trpce. Už v počátcích roku v měsíci únoru anebo březnu dostavovali se notariáty od maďarských šlechticů-velkostatkářů pověřenci a tito smluvně zavázali lid na žatvu, která obyčejně potrvala 3-4 týdny. Po skončení žatvy až na nejbližší železniční stanici dopravené jim bylo po osobě cca 6-8 q obilí a z toho Rusín celou zímu. Samozřejmě na úkor své role, kterou zanedbával a kterou vůbec neobdělával. Po převratě a nynějších změněných poměrech, když nemůže se přes hranice na žatvu dostat, je přinucený své pole obdělávat a nesporně je tedy osožnějším své vlasti a obci, nežli předtím. K tomuto ho ještě ze stránky zemědělské i stát vychovává. Připouštím, že proti historie zemím je tu velký nepoměr mezi ornou půdou a pastvinou.

Toto dílo sestavil jsem z národní povinnosti, aby se konečně mohlo dokázat, že Podkarpatská Rus má přírodné bohatstvo nejen v lesích, ona má ohromné minerální prameny, rtuť, solné doly, vinařství, ovocinářství atd. (Viz článek p. Ing. Wiesnera.) Všecko toto bohatstvo je ještě v začátcích svého vývinu a potřebuje ještě vždy větší investice od státu. Uveřejněné články získal jsem od autorů, vesměs významných to činitelů na Podkarpatské Rusi, na svoji osobní intervenci. Připomínám, že toto propagační dílo země Podkarpatské Rusi není placené, je věcí mojí a vydavatelstva jak si opatříme stránku finanční.

Všeobecnou snahou musí být, aby se Podkarpatská Rus stala nám i cizincům cennější milá, příjemná a co hlavní laciná a aby poskytla dle možnosti všecko to, co se v dnešní požaduje. Snažme se proto všichni v tomto pracovat.

G. Bianchi

Obsah

  • Úvodem. Gustav Bianchi, stavitel a redaktor
  • Poznejte krásy naší země. Konstantin Hrabár, starosta hlavního města Užhorodu, hlavní ředitel Podkarpatské banky
  • Z minulosti města Užhorodu. Dr. Frant. Gabriel, profesor
  • Vývin sociální péče zemského hlavního města Užhorodu. Aleš Terray, městský hospodářský rada
  • Podkarpatskaja Rus, kak avtonomnaja čásť Respubliki. Dr. A.G.Beskid, gubernator Podkarpatskoj Rusi
  • Administrativa země Podkarpatoruské. Antonín Rozsypal, zemský prezident
  • Veřejné práce na Podkarpatské Rusi. Ing. Jiří Millautz, vládní rada a přednosta ministerstva veřejných prací referátu zemského úřadu
  • Vodohospodářské meliorace na Podkarpatské Rusi. Ing. Josef Bergman, vrchní technický rada
  • Péče silničního fondu o státní silnice na Podkarpatské Rusi. Ing. V.F.Zadražil, stavební podnikatel a továrník, Praha
  • Přírodní bohatství země Podkarpatoruská, Ing. František Wiesner, Přednosta zeměměřického oddělení při gen. fin. řed. v Užhorodě
  • Vývoj a současný stav zemědělstva na Podkarpatské Rusi. Ing. Jan Brandejs, vrchní zemský rada a přednosta zemědělského oddělení zemského úřadu v Užhorodě
  • Poloninské hospodářství na Podkarpatské Rusi. Ing. L.Macháček, zemský rada zemského úřadu v Užhorodě
  • Státní péče o zemědělské a lesní dělnictvo na Podkarpatské Rusi. Hubert Vyhlidal, vrchní tajemník a přednosta zemského úřadu práce pro zemědělské a lesní dělnictvo v Užhorodě
  • Živelní pohromy na Podkarpatské Rusi. V.Drahný, zemědělský rada v Užhorodě
  • Hospodářské vzdělání zemědělců na Podkarpatské Rusi. Ing. Ant. Sedláček, zemědělský rada v Užhorodě
  • Státní výzkumné objekty zemědělské v Podkarpatské Rusi. Ing. František Charvát, vrchní zemědělský rada v Mukačevě
  • Ovocnářství v Podkarpatské Rusi. Ing. Mišák v Mukačevě
  • Družstevnictví na Podkarpatské Rusi. Bohumil Treybal, ředitel zemského družstevního svazu v Užhorodě
  • Krátký nástin školství na Podkarpatské Rusi. Pavel Štefan Fedor, učitel v Užhorodě
  • Lidová výchova na Podkarpatské Rusi. Dr. Stěpán Fencik, theol. prof. a předseda Podkarpatoruského svazu osvětového v Užhorodě
  • Dobrovolná sociálně-zdravotní péče na Podkarpatské Rusi. MUDr. František Ulman v Mukačevě
  • Podkarpatskij Bank v Užgorodě. Vasil Fedinec, direktor Podkarpatskogo Banku v Užgorodje
  • Vývoj živností na Podkarpatskej Rusi. Dr. Arpád Rónay, hlavný tajomník Živnostenského a obchodného společenstva v Užhorodě
  • Podomácká práce. Madla Zahradová
  • Elektrisace Podkarpatské Rusi. Ing. Merfait, ředitel Podkarpatoruských elektráren v Užhorodě
  • Umělecký a lidový průmysl na Podkarpatské Rusi. MUDr. Alois Pinta v Užhorodě
  • Turistika na Podkarpatské Rusi. Josef Peterle, vrchní tajemník hlavního finančního ředitelství v Užhorodě
  • Národohospodářský význam pestovania hrozna na Podkarpatskej Rusi. Prof. Ján Spolarich, majitel vinic v Sevluši
  • Velkostatek Dovhé. Ing. Matyáš, ředitel velkostatku
  • Pěstování tabáku na Podkarpatské Rusi. Dr. Jan Kamínský, hlavní tajemník v Sevluši
  • Sport na Podkarpatské Rusi. Sergej Jefremov, účetní ředitel hlavního města Užhodod