Zpráva o situaci v Podkarpatské Rusi 30.III.1921

Zpráva o situaci v Podkarpatské Rusi 30.III.1921

Průklepová kopie dopisu jednoho z nejvýznamnějších veřejných činitelů a badatelů na Podkarpatské Rusi Floriána Zapletala tehdejšímu ministrovi zahraničních věcí Československé republiky Eduardu Benešovi.

Nynější krisi v Podkarpatské Rusi, která vedla 16. března 1921 k rezignaci Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, vyvolalo několik otázek, jichž r y c h l é a r a d i k á l n í řešení považují Rusíni za nutný předpoklad další loyální spolupráce s Čs. republikou.

Rusíni Podkarpatské Rusí těžce nesou, že při sčítání lidu na východním Slovensku v únoru 1921 nejen nebylo respektováno jejich přání, aby v krajích S p í š e, Š a r y š e a Z e m p l í n a, obydlených Slováky a Rusíny, byli zastoupeni mezi sčítacími komisaři a revisory vedle Slováků také Rusíni, naopak bylo postupováno proti Rusínům se strany župana v Prešově a v Michalovcích a celého sčítacího aparátu (zejména župních sčítacích referentů) způsobem, který Rusíni považují za atentát na svoji životní existenci. Proto také neuznávají výsledků, k jakým dospěje sčítací akce. Rusíni Podkarpatské Rusi i východního Slovenska poukazují na to, že žurnalisticky vedl tento vyhlazovací boj proti nim zejména „Slovenský Východ“ v Košicích, vládní orgán, vydávaný tiskovým odborem presidia ministerské rady.

Násilí při sčítání lidu považují Rusíni za uměle vyvolané s h o r a, aby se dokázalo, že Rusíni na východním Slovensku vůbec n e j s o u, a že tedy otázka z á p a d n í h r a n i c e Podkarpatské Rusi je už tím odstraněna. Proto problém slovensko-rusínské hranice, jak o něm mluví zejména Ústavní listina Čs. republiky z 29. února 1920, stal se nyní v Podkarpatské Rusi tak a k u t n í.

Rusíni si dále stěžují, že jejich j a z y k je téměř úplně vymýcen ze škol a úřadů na východním Slovensku, že rodilí Rusíni sa tam nemohou uplatnit ani ve školách ani v úřadech, že Rusínům nejsou povolovány spolky, schůze, přednášky, zkrátka že Rusíni na východním Slovensku mají býti násilím v y h u b e n i a denacionalisováni.

Rusíni Podkarpatské Rusi nechápou dále, proč otázka jejich „nejširší autonomie, slučitelné s jednotností republiky Československé“, je už půl druhého roku v n a p r o s t é S T A G N A C I, proč není ustanovena aspoň G U B E R N I Á L N Í R A D A, projektována vládním nařízením v dubnu 1920, když se už stále odkládají v o l b y do autonomního Sněmu Podkarpatské Rusi, proč se nic neděje s v o l e b n í m ř á d e m do Sněmu Podkarpatské Rusi a s návrhem k o n s t i t u c e Podkarpatské Rusi, proč do autonomní „mistní správy“ je zasahováno z Prahy způsobem, který ukazuje spíš na snahu c e n t r a l i z o v a t, než budovat autonomii, zaručenou v smlouvě z 10. září 1919, a proč ú ř e d n í c i Podkarpatské Rusi nejsou „podle možnosti vybíráni z jejiho obyvatelstva“, proč títo jsou naopak někdy až ostentativně pomíjení a na jejich místa namnoze dosazováni rusínštiny naprosto neznalí Čechové malých mravních kvalit a nevalné odborné kvalifikace (v poslední době stal se mezi českými úředníky zejména v Užhorodě příliš častým zjev statisícových defraudací úředních peněz, notorického alkoholismu a surovostí se stranami v úřadech). Maďarská agitace využívá obratně t r a p n é S T A G N A C E, v které je už půl druhého roku otázka mezinárodní smlouvou zaručené A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi a znepokojuje širokou veřejnost lákavými sliby, že by nastal v této otázce o k a m ž i t ý a r a d i k á l n í obrat, kdyby se Podkarpatská Rus připojila k Maďarsku na základě autonomie, kterou jim Čechové sice slíbili, ale dosud nedali, považujíce Podkarpatskou Rus ne za autonomní jednotku svého státu, nýbrž za O K U P O V A N O U K O L O N I I, kam posílá jak vojenská tak civilní správa namnoze síly nekvalifikované a nějak diskreditované.

Palčivou otázkou Podkarpatské Rusi stal se v poslední době poměr některých českých úředníků k maďarské m i n o r i t ě Podkarpatské Rusi, kde nastalo v politickém životě jakési D V O J V L Á D Í. Na jedné straně stál guvernér Žatkovič a slovanské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi (Rusíni, Rusové, Ukrajinci, Čechové, Slováci), na druhé straně viceguvernér Ehrenfeld a zásobovací diktátor Podkarptské Rusi Dr. Frankenberger, kteří bez vědomí guvernéra Žatkoviče vyjednávali s maďarskou minoritou a činili ji různé sliby jménem vlády Podkarpatské Rusi.

Ve chvíli, kdy se uvažuje o možnosti či nemožnosti přijetí resignace Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi a zejména o p ř í č i n á c h, kreré túto resignaci vyvolaly, nutno si dobře uvědomiti p o m ě r s i l v Podkarpatské Rusi.

V nesmiřitelné oposici proti dosavadnímu guvernérovi a směrnicím jeho vysloveně slovanské politiky stojí V Š I C H N I M A Ď A Ř I Podkarpatské Rusi, kterých je v C E L É zemi i se ž i d y, kteří se přihlásily k Maďarům circa 15%. Z Maďarů jsou nejbojovnější křesťanští sociálové se svým programem, tíhnoucím otevřeně k Pešti, dále maďarští židé, početné slabí, ale také se silným odstředivým programem a potom maďaršti K O M U N I S T É, kteří chtěji odstranit guvernéra Žatkoviče teroristickým aktem, totiž atentátem.

Za Drem. Žatkovičem a jeho programem stojí všichní Rusíni (také Ukrajinci a Rusové) až na bezvýznamnou v Podkarpatské Rusi „Russkuju trudovuju partiju“, jejiž někteří předáci (Dr. Gagatko a red. Curkanovič) jsou v silném podezření, že jsou bolševickými agenty, placenými Hillersohnem.

Židé Podkarpatské Rusi, kteří jsou významným činitelem v zemi, sympatizují s osobou i programem Dra. Žatkoviče. Rovněž mezi českým úřednictvem,působicím v Podkarpatské Rusi, najde sa málo takových, kteří by měli vážnější námitky proti osobě a politice guvernéra Žatkoviče. České úředictvo je naopak až na malé vyjímky konsternováno možností odchodu Dra. Žatkoviče z Užhorodu.

Nebude-li R A D I K Á L N Ě A B R Z Y hnuto otázkou A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi, a bude-li přijata resignace Dra Žatkoviče na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, je vážná obava, že Rusíni se budou domáhat

R E V I S E zmlovy z 10. záři 1919 a že svoji věc budou hledět přednest ve Svazu národů na medzinárodním foru.

Poukazuji na úvodník „Slovenské Politiky“ z 30. III. 1921, který vystihuje správně vážnost krise v Podkarpatské Rusi.

V Praze 30. III. 1921.

Nynější krisi v Podkarpatské Rusi, která vedla 16. března 1921 k rezignaci Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, vyvolalo několik otázek, jichž r y c h l é a r a d i k á l n í řešení považují Rusíni za nutný předpoklad další loyální spolupráce s Čs. republikou.

Rusíni Podkarpatské Rusí těžce nesou, že při sčítání lidu na východním Slovensku v únoru 1921 nejen nebylo respektováno jejich přání, aby v krajích S p í š e, Š a r y š e   a   Z e m p l í n a, obydlených Slováky a Rusíny, byli zastoupeni mezi sčítacími komisaři a revisory vedle Slováků také Rusíni, naopak bylo postupováno proti Rusínům se strany župana v Prešově a v Michalovcích a celého sčítacího aparátu (zejména župních sčítacích referentů) způsobem, který Rusíni považují za atentát na svoji životní existenci. Proto také neuznávají výsledků, k jakým dospěje sčítací akce. Rusíni Podkarpatské Rusi i východního Slovenska poukazují na to, že žurnalisticky vedl tento vyhlazovací boj proti nim zejména Slovenský Východ v Košicích, vládní orgán, vydávaný tiskovým odborem presidia ministerské rady.

Násilí při sčítání lidu považují Rusíni za uměle vyvolané s h o r a, aby se dokázalo, že Rusíni na východním Slovensku vůbec n e j s o u, a že tedy otázka z á p a d n í h r a n i c e Podkarpatské Rusi je už tím odstraněna. Proto problém slovensko-rusínské hranice, jak o něm mluví zejména Ústavní listina Čs. republiky z 29. února 1920, stal se nyní v Podkarpatské Rusi tak a k u t n í.

Rusíni si dále stěžují, že jejich j a z y k je téměř úplně vymýcen ze škol a úřadů na východním Slovensku, že rodilí Rusíni sa tam nemohou

uplatnit ani ve školách ani v úřadech, že Rusínům nejsou povolovány spolky, schůze, přednášky, zkrátka že Rusíni na východním Slovensku mají býti násilím v y h u b e n i a denacionalisováni. Rusíni Podkarpatské Rusi nechápou dále, proč otázka jejich nejširší autonomie, slučitelné s jednotností republiky Československé, je už půl druhého roku v n a p r o s t é S T A G N A C I, proč není ustanovena aspoň G U B E R N I Á L N Í R A D A, projektována vládním nařízením v dubnu 1920, když se už stále odkládají v o l b y do autonomního Sněmu Podkarpatské Rusi, proč se nic neděje s v o l e b n í m ř á d e m do Sněmu Podkarpatské Rusi a s návrhem k o n s t i t u c e Podkarpatské Rusi, proč do autonomní mistní správy je zasahováno z Prahy způsobem, který ukazuje spíš na snahu c e n t r a l i z o v a t, než budovat autonomii, zaručenou v smlouvě z 10. září 1919, a proč ú ř e d n í c i Podkarpatské Rusi nejsou podle možnosti vybíráni z jejiho obyvatelstva, proč títo jsou naopak někdy až ostentativně pomíjení a na jejich místa namnoze dosazováni rusínštiny naprosto neznalí Čechové malých mravních kvalit a nevalné odborné kvalifikace (v poslední době stal se mezi českými úředníky zejména v Užhorodě příliš častým zjev statisícových defraudací úředních peněz, notorického alkoholismu a surovostí se stranami v úřadech). Maďarská agitace využívá obratně t r a p n é S T A G N A C E, v které je už půl druhého roku otázka mezinárodní smlouvou zaručené A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi a znepokojuje širokou veřejnost lákavými sliby, že by nastal v této otázce o k a m ž i t ý a r a d i k á l n í obrat, kdyby se Podkarpatská Rus připojila k Maďarsku na základě autonomie, kterou jim Čechové sice slíbili, ale dosud nedali, považujíce Podkarpatskou Rus ne za autonomní jednotku svého státu, nýbrž za O K U P O V A N O U K O L O N I I, kam posílá jak vojenská tak civilní správa namnoze síly nekvalifikované a nějak diskreditované.

Palčivou otázkou Podkarpatské Rusi stal se v poslední době poměr některých českých úředníků k maďarské m i n o r i t ě Podkarpatské Rusi

kde nastalo v politickém životě jakési D V O J V L Á D Í. Na jedné straně stál guvernér Žatkovič a slovanské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi (Rusíni, Rusové, Ukrajinci, Čechové, Slováci), na druhé straně viceguvernér Ehrenfeld a zásobovací diktátor Podkarptské Rusi Dr. Frankenberger, kteří bez vědomí guvernéra Žatkoviče vyjednávali s maďarskou minoritou a činili ji různé sliby jménem vlády Podkarpatské Rusi.

Ve chvíli, kdy se uvažuje o možnosti či nemožnosti přijetí resignace Dra. Žatkoviča na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi a zejména o p ř í č i n á c h, kreré túto resignaci vyvolaly, nutno si dobře uvědomiti p o m ě r s i l v Podkarpatské Rusi.

V nesmiřitelné oposici proti dosavadnímu guvernérovi a směrnicím jeho vysloveně slovanské politiky stojí V Š I C H N I M A Ď A Ř I Podkarpatské Rusi, kterých je v C E L É zemi i se ž i d y, kteří se přihlásily k Maďarům circa 15%. Z Maďarů jsou nejbojovnější křesťanští sociálové se svým programem, tíhnoucím otevřeně k Pešti, dále maďarští židé, početné slabí, ale také se silným odstředivým programem a potom maďaršti K O M U N I S T É, kteří chtěji odstranit guvernéra Žatkoviče teroristickým aktem, totiž atentátem.

Za Drem. Žatkovičem a jeho programem stojí všichní Rusíni (také Ukrajinci a Rusové) až na bezvýznamnou v Podkarpatské Rusi Russkuju trudovuju partiju, jejiž někteří předáci (Dr. Gagatko a red. Curkanovič) jsou v silném podezření, že jsou bolševickými agenty, placenými Hillersohnem.

Židé Podkarpatské Rusi, kteří jsou významným činitelem v zemi, sympatizují s osobou i programem Dra. Žatkoviče. Rovněž mezi českým úřednictvem,působicím v Podkarpatské Rusi, najde sa málo takových, kteří by měli vážnější námitky proti osobě a politice guvernéra Žatkoviče. České úředictvo je naopak až na malé vyjímky konsternováno možností odchodu Dra. Žatkoviče z Užhorodu.

Nebude-li R A D I K Á L N Ě A B R Z Y hnuto otázkou A U T O N O M I E Podkarpatské Rusi, a bude-li přijata resignace Dra Žatkoviče na úřad guvernéra Podkarpatské Rusi, je vážná obava, že Rusíni se budou domáhat R E V I S E zmlovy z 10. záři 1919 a že svoji věc budou hledět přednest ve Svazu národů na medzinárodním foru. Poukazuji na úvodník Slovenské Politiky z 30. III. 1921, který vystihuje správně vážnost krise v Podkarpatské Rusi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *