Vilchivci je jedna z vesnic Tjačevského okresu (rajonu), místní vesnici říkají Oľchovci.

Vesnicí jsem sice několikrát projížděl, protože leží na turisticky často využívané trase Tjačev – Usť Čorná, ale nikdy jsem se v ní nezastavil, neodpočinul, nezašel na ryby, pivo nevypil, …

… až do chvíle než jsem se seznámil s krajanem, Čechem, který ve Vilchivcích (Vilchivcách) žije s přestávkami už téměř 20 let.

S radostí jsem přijal jeho pozvání do této malebné vesničky v údolí řeky Teresvy. Vypili jsme skoro 2 litry skvělé ukrajinské vodky a snědli obrovské množství báječného česko-ukrajinského šašliku. Vynikající kuchařkou se ukázala i žena hostitele. Po dlouhé době jsem jedl mnou už téměř zapomenuté “české” jídlo Vídeňský řízek.

Z jedné – východní – strany vesnici ohraničuje na ryby bohatá řeka Teresva a z druhé – západní – strany jí jakoby poutá val kopců sahajících do výšky 544 metrů n.m.. Z těchto kopců by měl být nejlepší výhled na vesnici, což ale potvrdit nemůžu, protože jsem v době návštěvy měl jiné starosti, než běhat po okolních kopcích. Co mám ověřeno, tak to , že s vesnice je krásný výhled na poloninu Apecká

Podle Wikipedie v roce 1910 v Vilchivcích žilo 3150 obyvatel. Z toho bylo 2490 Rusínů, 548 Němců a 110 Maďarů. V roce 2001 byl počet obyvatel 3374. Já se domnívám, že ty údaje moc nesedí, například nejsou zmíněni Židé, přitom je v obci velká synagoga. Také nárůst počtu obyvatel od roku 19110 do 2001 je na zakarpatské poměry malý.

Ve Vilchivcích je mnoho obchodů, kaváren, služeb. Je zde škola, školka, vesnická poliklinika, pravoslavný a katolický kostel a mužský klášter (monastyr).

Zajímavostí je, že zdejší katolický kostel snad stavěli Češi o čemž mi vyprávěl můj hostitel. Prý ho dokonce před lety jeden z českých organizátorů navštívil doma a i u něj přespal. (další informace se pokusím zajistit – máte-li pište)

Díky hostiteli a jeho známosti s kostelníkem pravoslavné cerkve jsem měl možnost fotografovat z kostelní věže. To byl můj zážitek #1, do této chvíle jsem totiž nikdy v běžně nepřístupné věži kostela nebyl.

Moc se mi líbilo i nespoutané řečiště Teresvy, které viditelně občas v době povodní přichází návštěvu do některých příbytků místních obyvatel. Och, těch ryb co tam musí být!

Zajímavé bylo i posezení v ABC mahazynu (večerce se smíšeným zbožím) s jejím majitelkou rodačkou s Oděsy, která se rozhořčovala nad nekulturností místních obyvatel, přitom tvrdíce, že je učitelkou, žila v domněnce, že Irové nosí sukně, ale o tom snad až příště.

Možná zde doplní některá data i můj hostitel. Možná přidám fotky i z dalších návštěv.

Subjektivně se mi vesnice líbí a zvlášť její poloha. Tajemstvím pro mě zůstává její historie a to zvlášť kapitoly židovské.

Jo a ještě bych chtěl dodat, že můj český hostitel český má záměr v Vilchovcích vybudovat zázemí pro turisty s západní Evropy – a pro tento účel hledá investora.

Koordináty: 48°05′57″ N, 23°44′22″ E ; Tjačevské rajón, Nadmořská výška: 292 m; Počet obyvatel: 3.374

PSČ: 90542 ; telefonní předvolba: +380 3134 ; ukr: Вільхі́вці / Ольху́вці (vžitý místní název), další varianty názvu: Ольховцы [Rusky], Irhóc [Maďarsky].

Více fotek z Vilchivců najdete na http://ukrajina.tv/foto/vilchivci/