Archiv rubriky: Přírodní zajímavosti

Vodopád Šipot

Vodopád Šipot patří k těm málo místům z moha atraktivních karpatských lokalit, které jsou připraveny přivítat turisty a odhalit jim své krásy bez toho, aby bylo nutno po vesnici pracně shánět člověka, který “má klíč”, něco si dopředu domlouvat, hledat, vysvětlovat, absolvovat hodiny pochodu nebo jízdu UAZem v těžkém terénu.

Díky této proturistické přívětivosti, díky relativně dobré dopravní dostupnosti, patří Šipot do stejného pytle jako Siněvirské jezero (nebo Koločava u návštěvníků z ČR). Jde o profláklou lokalitu, uměle vytvořenou ikonu pravidelně se umísťující vysoko v žebříčcích popularity, o místo s větším počtem konzumních, zpohodlněných turistů bez fantazie.

Šipot stojí za to vidět, procházka j němu je příjemná záležitost. Šipot se může stát třeba příjemným zakončením výpravy na poloninu Boržava. Určitě však nejde o tak atraktivní místo za jaké je vydáván turistickými průvodci a pozornost kterou přitahuje získal, alespoň podle mě nezaslouženě.

Vodopád Šipot (ukrajinský název Шипіт / Šipit se používá výjimečně) vytváří vody říčky Pilipec na severní straně masívu Boržavy, pod horou Gemla. Šipot leží přibližně 6 kilometrů od vesnice Pilipec, z které k Šipotu vede silnice.

Autem se k vodopádu dostanete tak, že z cesty Volovec – Mižhirja odbočíte ve vesnici Pilipec doprava. Z vesnice je možné k středisku pod vodopádem, které je v zimě rájem lyžařů dojet 2 cestami. Odtud se chodí pěšky. Na cestě se vybírá vstupné do rezervace “vodopád Šipit”. Jsou zde zbudovány besídky, lavičky, místa pro piknik.

Vodopád se nachází ve výšce 744 m nad mořem, má několik stupňů, je vysoký přibližně 14 metrů. Je možné se na měj podívat z výšky z zpevněné stezky se zábradlím nebo nechat skropit vodní tříští v patě vodopádu, kde je možné se ponořit do jeho ledově studené vody. Nejvhodnější doba k návštěvě vodopádu je jaro, kdy taje sníh na Boržavě.

Festival Šipit

Od roku 1993 se v okolí Šipotu pořádají populární “nezávislé” festivaly alternativní kultury Šipot. Na festival se začínají lidé z celé Ukrajiny, Běloruska a dalších zemí sjíždět okolo 1. června, festival vrcholí okolo Svatojánské noci 7. června, akce trvá “dokud jsou lidé”. Festival začali pořádat lidé z Užhorodu spojení s kulturou Hippies. Dnes je jeho zaměření mnohem širší.

Festival “Šipit” není oficiálně povolen, přesto je dosud úřady tolerovaný. Na místě konání se občas objeví milice, která více měně preventivně prochází stanovým městečkem. Festival vyhledávají fotografové, kteří s oblibou fotí dekadenci, nahé hipíky a “podivně” vyhlížející alternativce. V kulisách festivalu se odehrává dej knihy Trocha Tmy (Трохи пітьми) velmi populárního a často překládaného lvovského spisovatele Ljubko Dereše (Kult , Uctívaní ještěrky , Arché, Váhy a parabola, Záměr! )

Koordináty: 8° 39′ 16″ N, 23° 16′ 16″ E

Kněhyňský meteorit

Meteorit Kvěhyně je největší známý meteorit, který kdy dopadl na území Evropy. Jeho váha se odhaduje na 500 kg. Šlo o kamenný meteorit, tzv. chondrit (třída LL5).

Pád meteoritu Kňahyně

K dopadu došlo 9. června 1866 přibližně v 17 hodin. Meteorit byl pozorován v podobě jasného bolidu podobného oslnivé ohnivé kouli nad územím dnešního Slovenska, nad Liptovským Mikulášem, Šarišem, Zemplínem a Prešovem. Přibližně ve výšce 40 km nad vesnicí Kňahyňa se rozpadl na více než 1200 kusů a způsobil tak meteorický déšť. Kusy meteoritu dopadly na území o poloměru přibližně 5 km.

Dopad meteoritského deště způsobil mezi místními obyvateli obrovskou paniku a vyvolal domněnky o konci světa. Přes obrovské množství kamenů, které spadly s nebe, však kupodivu nikdo nezemřel.

Rozpad meteoritu Kňahyně

Hlavní část meteoritu (nejspíš jeho jádro) o váze 279 766 gramů dopadla 8 kilometrů od vesnice Kněhyně na svahu hory Stinka (Stinská, Stenok) (1078m) v oblasti Černé mlaky – koordináty 48°54′ s.š 22°24′.v.d. Místo dopadu se dnes nachází na území Užanského národního parku v těsném sousedství hranice se Slovenskem. Na místě je signál pouze slovenské GSM sítě Orange.

Kněhyňský meteorit - dobobé ilustrace

Hlavní část meteoritu našel po několika dnech obyvatel vesnice Kňjahyňa Vasyl Kryvjanyk v hloubce 2 metry. Meteorit byl rozpadlý na 2 větší a jednu menší část. O nálezu se dozvěděl český lesník Anton Pokorný a meteorit za 2 voly koupil. Následně meteorit výhodně přeprodal Vídeňskému císařskému muzeu (nyní Muzeum přírodní historie), kde lze meteorit spatřit do dnes. Menší úlomky najdeme v 150 muzeích světa.

Kňehyńský meteorit v muzeu ve Vídni

Německý geolog Otto Hahn tvrdil, že v meteoritu Kňjahyňa byly nalezeny částice mimozemských korálů, parazitů a rostlin (viz publikace “Die Meteorite (crondrite) und ihre Organismen”).

Die Meteorite (crondrite) und ihre Organismen)

Úlomky meteoritu je nejspíš možné najít do dnes, stále existují hledači, kteří neztrácejí naději si takto slušně přivydělat. Kousky kněhyňského meteoritu se totiž prodávají za tisíce dolarů.

Meteorit vyvolal svého času dost velký rozruch. V roce 1892 na místo dopadu přicestoval i slavný spisovatel Jules Verne, jemuž se cesta nejspíš stala inspirací k napsání knihy Tajemný hrad v Karpatech.

Místo dopadu bylo dlouhou dobu vyhledáváno i turisty. Po připojení Podkarpatské Rusi k SSSR se ovšem ocitlo příliš blízko hranice a upadlo v nedobrovolné zapomnění.

Poznámky: název se používá a přepisuje nejednotně, proto i v textu používám různé tvary tohoto názvu: Kněhyně, Kněhyňa, Kňahyňa, Kněžna, Kňjahyňa.

Koordináty: N 49°00.506′, E 22°32.989′; Velikoberezňanský rajón