Alternativní názvy: Синевир (Synevyr) případně Синєви́р (Syněbyr)(obojí uk), Синевир (Siněvir)(ru), Siněvirské jezero, Sinevir, Siněvír.
Siněvirské jezero je jedno z turisticky nejvyhledávanějších míst na Zakarpatí, je symbolem oblasti, vždy se umisťuje v žebříčcích popularity jako “12 nej” a podobně. Já toto místo nepokládám za až tak velký skvost. Přesto by jej turista neměl vynechat a to zejména pro cestu, která k němu vede, pro průjezd vesnicí Siněvirská Poljana, pro nedalekou opravdovou perlu Karpat vesnici Svobodu.
Siněvirské jezero přestože leží v srdci Karpat, tak je relativně dobře dopravně dostupné. Myslím, že tomu vděčí za svou popularitu – protože třeba k nádherným ledovcovým jezerům Svidovce se prostě autem nedostaneš.
Okolí Siněvirského jezera patří k tomu málu míst bývalé Podkarpatské Rusi, kde je veškeré turistické zázemí, kde přijedete a okamžitě můžete konzumovat zážitky, bez toho aniž by jste něco hledali, sháněli člověka, který vám otevře, prosili místní, ať vám pohlídají auto, hledali kde se najíst nebo se marně sháněli po suvenýrech atd.. Na Siněviru všechno je a to v komfortní dostupnosti.
Pozor: pokud jedete na Siněvirské jezero autobusem, stopem, tak vězte že vesnice Siněvir do které vám prodají jízdenku je cca 18 km vzdálená od oblasti jezera a že veřejná doprava mezi vesnicí a jezerem funguje mizerně. Dá se ale jít pěšky a po cestě stopovat. Pěší průchod přes vesnici Siněvirská polana důrazně doporučuji – je to krása.
Na cestě před Siněvirskou poljanou se vybírá vstupné do Siněvirského národního parku. Platí se za osobu a auta.
Pod samotným jezerem je placené parkoviště. Od něj se k jezeru jde po asfaltové cestě přibližně 2 km do mírného kopečka. Nad parkovištěm se opět vybírá menší poplatek za vstup. Autem je možné dojet přímo k jezeru, to už je ale dražší záležitost. Zabloudit není možné. V okolí parkoviště jsou restaurace, občerstvení, ubytování. Restaurace je také přímo u jezera.
Okolo jezera vede pohodlný chodník. Na jezero je možné vyjet na voru. Na březích jsou postaveny besídky pro uspořádání pikniku. Známé je sousoší Sině a Vira.
Siněvirské jezero
Jezero Siněvir je největším z 137 zakarpatských jezer. Jeho plocha je proměnlivá, uvádí se 4-7 hektarů, maximální hloubka je 24 metrů v jezeře je okolo 400000 kubíků vody. Siněvirské jezero leží v tzv. Vnitřních Horhanech ve výšce 989 m. V ekologicky výjimečně čistém prostředí. Jde o jezero průtočné, napájené 4 potoky a podzemními prameny. Jezero je počátkem řeky Terebly, která teče přes Koločavu, napájí Vilšanskou přehradu, protéká Drahovem a dole v údolí pod sopečnými horami za Buštinem se nedaleko rumunské hranice vlévá do Tisy.
Jezera v Karpatech jsou ledovcového původu nebo vzniká závalem, což je právě Siněvir. Vznik siněvirského závalu vědci odhadují na dobu před 10000 lety.
V turistických průvodcích je jezero nazýváno Mořské oko (Morske oko) nebo Perla Karpat (Perlina Karpat).
Voda jezera je průzračně čistá. Její chuť je neobvyklá, ve vodě nejsou žádné chloridy. V okolí rostou buky, jedle, smrky a další. Na jezerem je vidět horu Jezerní (Ozerna), která je vysoká 1595 m.
V létě, při nedostatku srážek se ze středu jezera vynořuje ostrov na který se lze nechat dovézt vorem.
V jezeře žijí pstruzi, raci. V jeho okolí množství živočišných druhů a vzácných rostlin. Území je ale na rozdíl od jiných částí Karpat přísně chráněno, tak pozor na lovecké choutky.
Legendy
O jezeru si lidé vyprávěli několik legend. Nejznámější je ta o karpatském Rómeovi a Jůlii – o krásné dívce z bohaté rodiny jménem Siň a chudém horalovi, pastevci jménem Vir. Rodiče jak už to bývá lásce nepřáli a tak otec dívky mocný gráf nechal Vira v lesích zabít. Nešťastná Siň za svou láskou plakala tak dlouho, až vodou naplnila celé jezero, které se podle zamilované dvojice nazývá Sinevir. Ostrůvek, který je v létě vystupuje z vod jezera je prý mohylou pod kterou leží zavražděný Vir.
Na motivy pověsti vytvořili v roce 1984 sochaři Ivan Brovdy a Michajlo Sanuč velmi povedenou 13 metrů vysokou sochu dvojice Siň a Vir, která se okamžitě stala symbolem jezera a je zobrazována snad na všech propagačních materiálech Sineviru.
Socha je z speciálního těžkého dřeva – podrobnosti ale musím ověřit, pak sem doplním.
Výhled na jezero
Nejlepší výhled na jezero je z Jezerní hory. Na cestu dlouhou 12 km, ale počítejte s časem 6 – 7 hodin. Na horu vede bílo-modrá a posléze zelená turistická značka.
Okolí a souvislosti
Siněvirský národní park byl založen v roce 1989. a rozkládá se na 40 tisících hektarech. Na území “Siněviru” se nacházejí 2 oligotrofní bažiny Hluchanja (17 ha) a Zamšatka (4,2 ha).
U vjezdu do přírodního parku Siněvir sjíždí na pravo rozbitá cesta do údolí říčky Čorna rika (Černá řeka). Po cca 3-4 kilometrech po ní přijedete (pokud máte terenní auto) k Muzeu vorařství (lisu i splavu). Hráz muzea byla zničena při povodni, ale muzeum přesto funguje, i když zjistit provozní dobu je problém. Tato vodohospodářská stavba z poloviny XIX. století však stojí i pohled pouze zvenčí. Od muzea vede značená cesta k jezeru Ozirce.
U cesty mezi Siněvirem a Siněvirským jezerem je jeden z bunkrů linie Arpád (u levé strany silnice, kousek před odbočkou na Muzeum vorařství).