Na řece Ozerjance, které se pro nebezpečnost a vysokou úmrtnost vorařů také říká Černá řeka (Čorna rika) byla v polovině XIX. století vybudována unikátní vodohospodářská stavba klauzura.

Klauzura neboli splavovací nádrž je umělá vodní přehrada, ve které se shromažďuje voda, aby se z její pomocí dala vypouštěním v potřebný okamžik zvednout hladina toku pod nádrží a tím splavovat dřevo ve vorech i za nedostatečného stavu vody. Klauzule bývají většinou sroubené se dřeva. Jejich hráze bývají chráněny proti nepřízni počasí šindelovou střechou, ta podtrhuje výrazný vzhled těchto staveb.

Vorařství se v této oblasti provozovalo až do roku 1956.

V klauzuli na Černé řece bylo zbudováno muzeum vorařství (lisu i splavu). Naneštěstí hlavní těleso hráze muzea bylo zničeno při povodních. Z impozantního muzea zůstalo jen torzo. Prostory expozice však zůstaly zachovány. Nádrž neexistuje. O obnově muzea – hráze se střídavě uvažuje a neuvažuje. Jak to dopadne je ve hvězdách.

Hráz byla složitým komplexem stavebně technických prvků a mechanizmů o délce 80 metrů, šířce 5,5 m, výšce 3,5m.

Přesto, že muzeum je v troskách, tak může být návštěva tohoto místa zajímavá.

K muzeu se dostanete, když z silnice Siněvir – Siněvirská Poljana – Siněvirské jezero po přibližně 2 kilometrech za vesnicí Siněvir odbočíte doprava a vydáte se po cestě, necestě vedoucí cca 3 km podél říčky Ozerjanky.

Nedaleko klauzule se v roce 1934 uskutečnil legendární tábor “hochů od bobří řeky” vedenými “Jestřábem” Jaroslavem Foglarem na jehož místě v roce 2007 skupina nadšenců vztyčila vzpomínkový totem.

Od muzea vede značená cesta k jezeru Ozirce.