Přesně na půl cesty mezi 2 největšími městy Zakarpatí Mukačevem a Užhorodem, v centru nížiny pod vulkanickým karpatským hřbetem na říčce Viola leží seliště, jehož název je odvozen právě od této geografické skutečnosti – Seredné.
Seredné je zajímavé především zříceninou nejvýhodněji položeného templářského hradu a starými rozsáhlými vinnými sklepy. Oblast Seredné je známou historickou vinařskou oblastí, za což vděčí výjimečným klimatickým podmínkám.
Administrativně patří Seredné k Užhorodskému rajónu. Ukrajinský, stejně jako český název je Seredně (Середнє). Já používám raději název slovenský Seredné.
V Seredném je řeckokatolický chrám (největší), pravoslavná cerkov a vedle ní římskokatolický kostel, klášter františkánů a Kongregace sester Ježíše.
Známá chutnými výrobky je zdejší pekárna. Zaujmout může budova mlýna. Doporučuji občerstvení v restauraci u cesty do centra s výstavkou starých užitných předmětů.
Seredné historie
Archeologické vykopávky zde dokládají lidské osídlení v dobách neolitu (mladší doba kamenná, 4 tisíce let před Kristem) a doby bronzové (2 tisíce let před Kristem). První písemná zmínka o obci je z z XIV. století. Hrad templářů zde byl ale zbudován již v XII. století.
V roce 1312 po zničení templářského řádu, hrad získali na krátkou dobu mniši řádu Svatého Pavla. Poté hrad patřil různým uherským šlechtickým rodům.
První písemná zmínka o vinařství je z roku 1417. Prosperitě vesnice krom úrodných vinic nejspíš dopomohlo i umístění na obchodní stezce Lvov – Užhorod.
V XIV. století se Serednému dostalo městských práv. Seredné patřilo Drugetům, později rodu
Pálóczi. Po bitvě nad Moháčem hrad i vesnici získává rodina Dobo, která zesílila opevnění hradu a rozvinula vinařství. V XVII. a XVIII. století se měnili vlastníci. V době povstání Ference II. Rákóczi byl Seredňanský hrad téměř zničen habsburskými vojsky (někdy mezi roky 1703 – 1711). Po potlačení povstání došlo k vysídlení Seredného a tak v roce 1720 zde byly pouhé 2 místní rodiny, 19 rodin vysídlenců a 11 šlechtických rodin (*ověřit zdroj wiki). Návrat k životu byl postupný. V roce 1891 zde žilo 1861 lidí. Byl zbudován klášter. Ruiny hradu však již nemohly být použity jako obrany schopná pevnost a tak se Seredné už nikdy nestalo městem s dřívějším významem. V XIX. století byl Serednému udělen status “trhového městečka”, Seredné získalo pečeť a erb (anděl s červenou korouhví).
V době I. republiky v byla Seredném umístěna od doby svého vzniku 15.prosince 1920 do června 1921 Vozatajská rota 12, která byla poté přesídlena do Košic.
Podle sčítání lidu v roce 1930 v obci žilo 2 279 obyvatel (z toho 390 osob národnosti československé, 169 osob národnosti maďarské, 11 osob národnosti německé, 37 osob národnosti cikánské, 1 053 osob národnosti ruské a 560 osob národnosti židovské).
Vinařství, vinné sklepy
Seradňanské vína se prodávaly v Evropě, byly oblíbenými na dvoře ruských carů. Vinohradnictví zde stejně jako v jiných částech Zakarpatí negativně ovlivnil Gorbačovův “suchý zákon” z roku 1985, který vedl k zničení velkého množství vinohradů. V současné době je nejznámější zdejší značkou
(pře)sladká Trojanda (růže) Zakarpatí (Троянда Закарпаття).
Seredňanský vinný závod Leanka má ve správě velkou část zdejších unikátních vinných sklepů. Sklepy kopali v kamenném podloží zajatí Tataři (doplnit rok a okolnosti). Délka vinných sklepů se odhaduje na 4 km, ne všechny úseky jsou prozkoumány, část Seredňanských vinných sklepů je v držení drobných vinařů. Do sklepů vinařského závodu se pořádají prohlídky a individuálně si lze dohodnout i prohlídku soukromých sklepů. Já jsem několik sklepů v Seredném při nákupech vína pro domácí potřebu prošel a můžu říct, že to stojí za tu námahu hledat po vesnici jejich vlastníky. Některé sklepy jsou malé, ale některé překvapí svou velikostí (majitelé tvrdí, že jsou propojené a že jde o mnoha kilometrový labyrint). Ve sklepích lze kromě vynikajícího (i hnusného) vína najít také staré vybavení, potěší staré slovenské nápisy.
V hlavních sklepích vinného závodu jsem ještě nebyl, mám to ale v plánu a pak doplním informace i fotografie. Stejně tak bych zde chtěl přidat více informací o Seredňanských vínech a vinohradnictví.
Templářský hrad
Nejvýznamnějším místem Seredného je pozůstatek starého temlářského hradu, respektive Donjon (Donžon), který z něho zůstal. Zřícenina má rozměry 18,6 х 16,5 metru a dosahuje výšky 20 metrů.
Seredňanský hrad je výjimečný také tím, že jako jediný z zakarpatských hradů nestojí na kopci, ale na rovině. Existují pověsti, že hrad byl spojen s hradem užhorodským podzemní chodbou. Více pravděpodobnější je pověst o tom, že právě zde ukryli bohatí Templáři své poklady poté, co byl jejich řád za nechvalně známých skutečností v roce 1312 násilně zrušen.
Zřícenina je pěkně vidět z cesty Užhorod – Mukačevo. Při sjezdu z kopce nad Užhorodem se stačí za výrazným hřbitovním návrším koukat na levou stranu a hrad nepřehlédnete. Dostat se k samotné zřícenině není už tak jednoduché. Vesnice Seredné se rozkládá na pravé straně čtyřproudé cesty. Prvně musíte z této čtyřproudovky sjet u autobusové zastávky (která je jakoby za vesnicí) do Seredného. Pak jedete přes centrum k výrazné budově mlýna a u ní zahnete doleva na nijak neoznačenou rozbitou vesnickou silničku a po ní dojedete téměř až k zřícenině, kterou uvidíte napravo. Na místě se pasou kozy, jsou zde zbytky ohnišť, vypadá to tady divoce, a nic vás neupozorní na to, že stojíte před jednou z nejvýznamnějších památek celého Zakarpatí.
O hradu se později rozepíši podrobněji a nejspíš mu věnuji samostatnou stránku.
Koordináty: 48.539722° N, 22.504167° E ; Užhorodský rajón, Nadmořská výška: 129 m; Počet obyvatel: 3 500.
PSČ: 89452 ; telefonní předvolba: +380 3122 ; ukr: Середнє (Seredně), další varianty názvu: Среднее / Sredněě [Rusky], Szerednye [Maďarsky].