Archiv rubriky: Články

Články, Osobnosti

Jak se můj mladý kamarád Michal z Jihlavy stal slavným na Zakarpatí

Napsat komentář

Michal se svými rodiči jezdí už dlouho a celkem pravidelně za relaxací a poznáváním do Užhorodu. Letos v zimě byli i v oblíbené restauraci Kafé-muzeum Pod hradem. Dali se do řeči s majitelem tohoto pro turisty známého podniku a ten si postěžoval, že mu nikdo v Užhorodu neumí opravit historické hodiny, kterých má ve svém podniku několik. To byla pro Michala výzva. Dlouho a zaníceně se totiž věnuje sbírání a opravám mechanických hodin a hodinek. Hodiny si vyžádal a než se rodiče stačili občerstvit, prakticky bez speciálního nářadí je opravil.

Pokračování textu Jak se můj mladý kamarád Michal z Jihlavy stal slavným na Zakarpatí →

Články, Perečinský okres, Poštovní známky, Umění

Legendární listonoš ze Zakarpatí na druhé nejkrásnější známce Evropy

Napsat komentář
Fedor Fekete na poštovní známce

Listonoš Fedor Fekete z Turja Remety je prvním a jediným listonošem na světě, který má svůj památník. Nejen jeden, má hned dva. Je mu věnována historická pamětní deska v Turja Remetě a pak socha na náměstí městečka Perečin.

Pošťák Fekete je místní turistická atrakce nejen v Remetách a Perečinu, ale v celé Turjanské i Užanské dolině.

V letošní prestižní soutěži o nejhezčí poštovní známku Evropy ukrajinská známka s vyobrazením pošťáka Fedora Fekete z zakarpatské vesnice získala v obrovské konkurenci skvělé 2. místo.

Mezinárodní soutěž poštovních známek „Nejlepší známka Evropy 2020“ byla věnována tématu „Dávné poštovní cesty“.

Ukrajinské poštovní známky patří k nejkrásnějším na světě

O tom, jak si stojí ukrajinské známky v mezinárodní konkurenci, svědčí časté výhry v mezinárodních soutěžích.

Například v minulém roce se hned dvě známky dobře umístily na mezinárodní soutěži Nexofil Award 2020, která se konala v Madridu. První místo za nejoriginálnější formát na světě obsadila poštovní známka “Sláva Ukrajině” (Слава Україні!). Druhé místo v kategorii “Nejhezčí známka světa vyrobená technologií ofsetový tisk” získala známka “Košile (fragment). Černihivská oblast” (Сорочка (фрагмент). Чернігівська область).

V roce 2019 získaly ocenění na mezinárodní soutěži známky “Bílý čáp” (Лелека білий) a “Slavík tmavý” (Соловейко східний).

Známkový aršík “Hmyz Ukrajiny” (Комахи України) získal v roce 2018 ceny hned na třech soutěžích – Grand Prix WIPA (Rakousko), Nexofil Award (Španělsko) a Asiago (Itálie).

Celkově ukrajinská pošta za 30 let existence vydala téměř 2000 poštovních známek.

Poštovní známky jako suvenýry

Poštovní známky jsou pěknými, originálními a skladnými suvenýry z cest. Sám si tak přivážím známky ze zemí, které navštěvuji.

V Užhorodu mají velký výběr na centrální poště. V této době tam jsou otevřeny dokonce 2 prodejny se známkami. Koupit si tam můžete nejen obyčejné známky, ale i aršíky, sběratelské obálky, pohlednice. Vybrané známkové bloky jsou v prodeji i v zarámované formě, takže si je doma můžete pověsit na zeď.

Budova zmiňované pošty patří k architektonickým klenotům Užhorodu, byla postavena podle projektu slavného českého architekta Josefa Gočára. Takže oprávněně patří k seznamu míst, které v Užhorodu musíte navštívit.

Pokud byste někdo měl zájem, mohu vám ukrajinské známky zaslat / zasílat poštou z Užhorodu.

Slavný pošťák Fedor Fekete

Pošťák Fedor Fekete (1791-1838) se narodil ve vesnici Turja Remeta v dnešním okrese Perečin (bude reformou státní správy zrušen). Víc než 30 let chodil každý den pěšky s poštou z Remet až do Užhorodu. Celkem pěšky 50 km denně !

V rodné vesnici si ho velmi vážili a po jeho smrti, mu na stěně místního pravoslavného kostela umístili barreliéf. Až mnohem později mu v centru Perečinu vztyčili sochu. Jejím autorem je zasloužilý umělec Ukrajiny Michajlo Beleň.

Dnes se na jeho počest koná na trase Užhorod – Perčin “Perečinský půlmaratón”

Pošťák Fedor Fekete na poštovní známce s tématem Dávné poštovní cesty

Články, Krátké zprávy

Oslava Silvestra a vítání Nového roku na Ukrajině

Napsat komentář

Už se stalo tradicí, že s lidmi, kteří se podílejí na mých projektech, pro Vás pořádáme na přelomu roků akce na Zakarpatí.

Organizace takových událostí je hodně náročná. Jde o akce, u kterých je pokaždé jiný program, tedy každý rok se musí vše připravit a dohodnout znovu.

Velkým problémem je to, že doba okolo pravoslavných Vánoc a Nového roku je na Zakarpatí tou největší turistickou špičkou. Proto násobně stoupají ceny ubytování i dopravy. Ubytovatelé chtějí hodně napřed nemalé zálohy.

V tom období je také drahá pracovní síla, doprava. Lidé dost pijí, tedy najít náhradu za člověka, který vypadne nebo zklame, nebí snadné.

Při plánování se snažím o originalitu, přestože to výše uvedené problémy úspěšně hatí.

Další zásadu, kterou se snažím dodržet je to, aby akce vyhovovala co nejširšímu okruhu cestovatelů. Aby se líbila těm, kteří mají rádi aktivní odpočinek i peciválům. Proto je většinou možné volit mezi několika programy.

Na tyto akce jezdí dost lidé, kteří už u nás byli, bývá zde proto přátelská, pohodová atmosféra.

Na “Silvestrech” se podílíme obvykle všichni z našeho týmu, i ti, co obvykle pracuji samostatně. Jako průvodce zde máte možnost poznat toho kdo dělá prohlídky měst, horského vůdce, průvodce černobylskou zónou, řidiče.

Silvestrovské akce děláme spíš pro prestiž, než jako výdělek. Vždy dost riskujeme, protože jde o originální program. Občas něco může nevyjít tak, jak očekáváme, ale pak se to klientům snažíme vynahradit.

Kdo nás znáte, víte, že obvykle děláme akce pro menší skupinky. Silvestr je však akce společenská, proto na ní je potřeba mít víc lidí a to přesto, že organizace takové akce je pro nás náročnější.

Protože na naše Silvestry jezdí víc lidí než bývá u našich akcí obvyklé, snažíme se je na denní program dělit do menších skupin, podle zájmu, což právě víc účastníků umožňuje. K větší koncentraci lidí pak dochází hlavně při večerní zábavě.

Kromě organizovaných akcí v období okolo Nového roku nabízíme i pronájem naší základny v Užhorodu – vily s 18 lůžky a domu v zapadlé horské vesnici v Užanském národním parku.

Program letošní akce je tady: karpatytravel.cz/silvestr-2018/

Články, Recenze

Nová autobusová linka společnosti Regiojet, Mukačevo – Košice

Komentáře: 2

Společnost Regiojet se nejspíše snaží konkurovat Leo Expresu a nasadila novou autobusovou linku Užhorod -> Košice, která navazuje na jejich vlak do Prahy. S Regiojetem jezdívám ráda, proto jsem se ji 21. května 2018 rozhodla otestovat.

Cena jízdenky byla „studentovská“, pouhých Kč 120,-.Autobus jede každý den v 16:25 Kyjevského času. Aby se na tu hezkou cenu dostali, musí nejspíš šetřit a proto neodjíždějí z autobusového , nýbrž z vlakového nádraží. To mě trochu zarazilo, jelikož to znamená, že může zastavit prakticky kdekoliv.

Na nádraží mě Petr raději odvezl s předstihem. Když se blížil čas odjezdu a autobus nikde, začala jsem mírně panikařit, že stojíme špatně. Za nedlouho se ale autobus objevil a zastavil u zastávky, kde obyčejně stojí místní maršutky, jak jsme předpokládali. Nečekejte ale „žlutý“ standart. Tuto linku obsluhuje Slovenská společnost Saytour, takže se jednalo o starší bílý autobus se žlutou nálepkou „Regiojet“ na boku.

Jelikož přijel se zpožděním, všichni jsme rychle naházeli batohy a kufry do zavazadlového prostoru a našli si volná místa. Pár lidí včetně mě se snažilo stevardovi vnutit lístek, ale ten si nás jen spočítal a nic vidět nechtěl. Odjezd se ale ještě dalších zhruba patnáct minut nekonal. Loučení proto bylo trochu zdlouhavé: „ Jede se? Nejede se? Můžu ještě ven?“ Později jsem z rozhovoru stevarda s řidičem pochopila, že se čekalo na další dva pasažéry. Ti se nakonec na nádraží nedostavili, ale jednoho opozdilce jsme poté ještě nabrali těsně před hranicí.

Bylo pondělí odpoledne, na hranicích téměř žádný provoz a celníci se nejspíš nudili a přemýšleli, jak nám průjezd zpestřit. Proto jsme hned na první kontrole, kde obyčejně jen řidič nahlásí počet pasažérů, museli všichni vytáhnout pas a mávat s ním pro pobavení slečny z celní kontroly nad hlavou. No proč ne.

Během pasové a celní kontroly na Ukrajinské straně nám bylo stevardem nabídnuto typické: „Káva, kapučíno, čaj?“. Zvolila jsem kávu a musím říct, že byla lepší než ta běžná z automatu, která se v autobusech Studen Agency nabízí. Následovala kuřácká pauza, jelikož na Ukrajinské straně hranic se na rozdíl od té Slovenské může kouřit. Kontrola proběhla celkem rychle a posunuli jsme na stranu Slovenskou. Ještě jsme si ale udělali malou pauzu v prostoru nikoho, protože se pár lidí chtělo jít podívat do místního Duty Free obchodu. To mě celkem překvapilo, jelikož jsem toto ještě při cestě autobusem nezažila. Šli ale cíleně a brzy jsme se tak přesunuli ke kontrole na Slovenské straně. Ta občas bývá zdlouhavá a nepříjemná, ale tentokrát proběhla bez větších komplikací.

Poté už jsme se rozjeli směr Košice. Lidí bylo málo a každý jsme měli svou dvousedačku, cesta byla o to pohodlnější. Navíc na trase již není žádná zastávka, takže žádné další zdržení. Klimatizace byla nastavena příjemně, že jsme nemrzli ani z nás nelil pot. Cestou jsme stihli dohnat původní zdržení a do Košic jsme přijeli s pětiminutovým předstihem. Stevard s řidičem byli celou cestu velice příjemní a na konečné mě i nechali pro účely této recenze udělat jejich fotku.

Celkové shrnutí:

  • + milá obsluha, snažili se zkontaktovat a čekat na opozdilce
  • + chutná káva zdarma pro zkrácení čekání na hraniční kontrole
  • + WC v autobusu (na hranicích na záchod jít opravdu nechcete)
Články

Nepořádek, ekologie

Napsat komentář

Do Zakarpatí jsem se zamiloval při první návštěvě v roce 2006. Už tehdy jsem se rozhodl, že se tady budu vracet a že chci na webu vytvořit online průvodce pro turisty.

V roce 2008 jsem si zaregistroval doménu Zakarpati.cz a jednak z nedostatku času a zároveň z důvodu potřeby mít na webu shromážděny odkazy týkající se Ukrajiny jsem na ní umístil mini odkazový portál a průvodce odsunul na později.

Dnes, kdy píšu tento první text pro mnou od roku 2006 zamýšleného webu je 5. května 2009, čili 3 roky od prvního pobytu na Zakarpatí a já stále nezapomněl na 2 zásadní problémy s kterými jsem se zde setkal. Problematickou věcí číslo 1 pro mne bylo množství odpadků povalujících se na jinak nádherných místech. Jak velký problém to tehdy pro mě byl svědčí i to, že prvním článkem, který do svého průvodce nyní po 3 letech píši je tato stránka o ekologii.

Ano odpadky, PET lahve a jiné lahve, sáčky, umělohmotné obaly všeho druhu jsou bohužel součástí mnoha malebných zákoutí. Nikdo s tím nic nedělá a asi dělat ani nebude.

V létě v trávě a v zimě pod sněhem se lecos schová, ale nechtějte některá místa vidět na jaře, kdy roztaje sníh.

Majitel celkem turistům známé restaurace s ubytováním mi řekl:

Vím, že odpadky jsou nepřítelem turistického ruchu, rád bych za jejich odvoz platil, jenže není komu a proto je sypu do řeky. 2x za rok přijde velká voda a pak už je to starost Maďarů.

Nechci zmíněnému člověku dělat negativní reklamu a proto nenapíšu o který podnik se jedná. Přesto že to co řekl se může někomu zdát nechutné, tak se ho musím zastat, a říct, že onen restauratér je spíš bílou vránou. Problém si uvědomuje a kdyby mohl tak by jej řešil. Většina ostatních obyvatel Zakarpatí to vidí jinak. Za likvidaci odpadků by neplatili i kdyby museli.

Po čase, kdy oči krapet více otevřely jsem zjistil jednu docela zásadní věc. Ten nepořádek z umělé hmoty je v podstatě pouze kosmetická vada. Taková piha na nesprávném místě. Jde si na to zvyknout, lze to přehlížet a šílenci se tím mohou i kochat.

Všiml jsem si, že v řece pod výše zmíněnou restaurací, co veškerý provozní odpad posílá po vodě do Maďarska děti chytají raky. Tento na čistotu vody citlivé korýš je zde hojně přítomen a to i přesto, že je oblíbenou součástí jídelníčků zdejších klučinů.

Vzduch je zde až nebezpečně čistý, lidem se zde dýchá mnohem lépe než v ČR, ale po delším pobytu mohou mít citlivější lidé problém z návratem do českých a moravských měst, protože jejich plíce si odvykly od špinavého vzduchu.

Lov zvěře a ryb je kapitolou samou o sobě.